Polarizace společnosti nahrává Petru Pavlovi a Danuši Nerudové

Andrej Babiš si svým agresivním letním turné snížil šanci na vítězství v prezidentských volbách.

Agresivita totiž polarizuje voliče. A polarizace nahrává v prezidentské volbě nezávislým kandidátům. Mezi ně ale Andrej Babiš nepatří.

Babiš tak efektivně nahrál svým největším soupeřům.

Polarizace

Rozdělená společnost. Často tak mluvíme o Česku, ale stejný fenomén zažívají i třeba v USA a dalších demokratických státech. Příkopy mezi hlavními politickými bloky se s postupující polarizací prohlubují. Co to v důsledku znamená? Když dnes jeden z bloků selže (například nechá během pandemie zemřít více lidí, než je nezbytně nutné), neztratí skoro žádné hlasy voličů. Případně jich ztratí významně méně, než by tomu bylo v době, kdy byla společnost méně polarizovaná.

Odpor proti druhé straně je tedy často už tak velký, že nic z toho, co udělá náš tábor, nás neposune do toho druhého. Není to tedy příkop, ale spíš kopec. Čím větší je polarizace, tím větší je i ten kopec, který musí volič překonat, aby se dostal do druhého tábora. Větší polarizace tak vede i k větší toleranci chyb vlastního tábora.

Například v USA je nenávist vůči druhé straně jednou z hlavních motivací pro účast ve volbách. Ta nenávist se navíc v posledních letech prohlubuje, jak naznačuje graf z webu Fivethirtyeight. Zatímco vlastní stranu (v Česku bychom to převedli na vládní či opoziční blok) mají dnes její voliči rádi přibližně stejně jako v roce 2000, tu druhou stranu mají rádi výrazně méně. Před dvaceti lety vidělo pozitivně druhou stranu asi 40 % voličů, teď už je to jen 25 %. Politický “kopec“ se tedy viditelně zvětšil.

Ve volbách tak často nevolíme pro něco, ale proti někomu. Motivací jít k volbám není schopnost politiků vlastního tábora, ale naštvanost na politiky z tábora druhého. Obava z vítězství druhého tábora nás dokáže mobilizovat k volební účasti. Proto jsme například viděli v kampani před sněmovními volbami strašení Pirátostánem od hnutí ANO. Nebo “temnokoalicí“ KSČM-SPD-ANO od kampaně SPOLU. V USA se tomuto fenoménu někdy přezdívá “hate is on the ballot“ – na volebním lístků je nenávist.

Polarizovat společnost může být dobré pro volební výsledek – ale už ne nutně pro společnost samotnou.

Důsledky polarizace české společnosti jsme mohli vidět v posledních letech mnohokrát. Bez výrazné polarizace by například nikdy nemohly být svolány demonstrace na Letné, kam přišly stovky tisíc účastníků. Buď by vůbec nikoho nenapadlo je svolat, nebo kdyby to už někoho napadlo, tak by tam skoro nikdo nepřišel.

Český souboj mezi demokratickým a autoritářsko-populistickým blokem budí vášně. Určité skupiny lidí jsou v obou táborech více a více naštvané a to budí k akci: ať už vyšší účastí u voleb, nebo účastí na demonstraci. Není tedy bez zajímavosti, že jsme v minulém volebním období viděli největší demonstrace od roku 1989 a zároveň největší volební účast u sněmovních voleb v tomto tisíciletí. Podobně rekordní účast zaznamenali i v poslední prezidentské volbě v USA. Za všechny tyto jevy může do velké míry polarizace společnosti.

Dalším důsledkem polarizace je dlouhodobá stagnace podpory obou hlavních bloků – ať se děje skoro cokoliv. V roce 2017 získaly ANO a SPD dohromady asi 40 % hlasů. V roce 2021 to bylo 37 % hlasů. Současná vládní pětikoalice získala loni v součtu 43 %, v minulých volbách pak 37 %. Voličská podpora se tak příliš nemění ani v závislosti na tom, co se děje u nás a ve světě.

Podpora hnutí ANO byla během celého minulého volebního období okolo 30 %, a bylo jedno, jaké má premiér Babiš zrovna kauzy nebo kolik je zrovna nezachraněných mrtvých. Pouze na jaře 2021 se podpora pro hnutí ANO propadla na nějakých 22-25 %. Tedy v době asi nejhorší covidové situace – ani v době velké polarizace vám totiž voliči neodpustí všechno. Jsou však mnohem tolerantnější. I proto pak u ANO následoval rychlý návrat na 27 % u podzimních voleb.

Stabilita preferencí obou bloků naznačuje, že je velmi složité voliče přetahovat mezi oběma hlavními tábory. Pro strany a v prezidentské volbě pro stranické kandidáty je mnohem větším rizikem to, že jejich voliči nepřijdou k volbám, než že by například voliči Pirátů nebo ODS volili hnutí ANO. (Voličské přechody mezi stranami uvnitř jednoho bloku se samozřejmě dějí: proto mohla loni například koalice SPOLU sebrat za pár měsíců stovky tisíc voličů od Pir/STANu. Uvnitř bloku fungují voličské přechody podobně jako v době před velkou polarizací.)

Prezidentské volby by měly v tomto ohledu fungovat stejně jako ty sněmovní: střetnou se dva podobně silné bloky a jeden z nich těsně vyhraje. Přestože to teď tak možná nevypadá, Andrej Babiš by měl solidní šanci stát se prezidentem v jednom konkrétním případě: pokud by kandidoval proti kandidátům současné vládní koalice.

Jenže Babiš nekandiduje proti vládním kandidátům, ale proti “neutrálům“: Petru Pavlovi a Danuši Nerudové.

Pokud kandidují silné osobnosti, které nelze zařadit do ani jednoho z táborů, tak polarizace efektivně zabijí šance politicky vyhraněných kandidátů. A je trochu jedno, jestli oni neutrální kandidáti kandidují proti Babišovi, nebo někomu z vládní koalice. Jak by asi vypadal duel Petr Pavel versus Miloš Vystrčil? Nedivil bych se, kdyby v něm Pavel vedl o 20 procentních bodů, tedy podobně, jako teď vede s Andrejem Babišem.

V polarizované společnosti je neutralita cestou k vítězství.

Neutralitou k vítězství!

Neutralitu a obecnou přijatelnost Petra Pavla a Danuše Nerudové naznačují i průzkumy veřejného mínění. STEM/MARK pravidelně měří volitelnost jednotlivých kandidátů na prezidenta. Straničtí kandidáti získali v těchto měřeních vždy negativní výsledek: více lidí by je nezvažovalo než zvažovalo volit. A bylo vcelku jedno, jestli se jednalo o Andreje Babiše, Pavla Fischera, Miroslavu Němcovou nebo Tomia Okamuru. Jen dva kandidáti získali víc pozitivních než negativních bodů. Hádáte správně, jsou to dva naši neutrálové: Pavel a Nerudová.

Petr Pavel získal v červnovém průzkumu STEM/MARK + 16 bodů (o 16 procentních bodů lidí ho vidí jako přijatelného než nepřijatelného), Nerudová +3. Na třetím místě byl s negativním výsledkem - 4 senátor Pavel Fischer. Nejnovější čísla STEM/MARKu za říjen to potvrzují. Pavel i Nerudová dokázali svou přijatelnost za poslední měsíce ještě zvýšit. Bývalý generál se posunul z + 16 na + 27, bývalá rektorka z + 3 na + 13. Pro představu: Babiš je na -25, Hilšer na -8 a Fischer -9. Petr Pavel i Danuše Nerudová doslova hrajou jinou ligu.

V případném duelu s Andrejem Babiše tak Pavlovi i Nerudové hraje do karet již zmíněná polarizace: ta jim v duelu s Babišem přinese takřka automaticky drtivou většinu voličů, kteří volí strany vládní koalici. Naštvanost těchto voličů na Andreje Babiše a hnutí ANO totiž nikam nezmizí. Jen budou místo “proti hnutí ANO“ hlasovat proti Andreji Babišovi.

S Babišem se následně poperou o hlasy neutrálních voličů, kde by oba neutrálové měli mít proti ne moc oblíbenému kandidátovi mírně navrch.

Klíčovou voličskou skupinou však budou voliči protivládního tábora: ANO a SPD, případně stran nezastoupených ve sněmovně. V duelu proti vládnímu kandidátovi by jejich hlasy získal takřka automaticky Andrej Babiš – protože již zmíněná polarizace a nenávist vůči druhému bloku.

Jenže Pavel ani Nerudová nekandidují za vládní strany. U voličů protivládních stran se tak Babiš nebude moci spolehnout na onu nenávist. A nebude moct naplno těžit z toho, že má jádro svých podporovatelů naštvaných proti současné vládě a jejím stranám – protože za vládní strany v druhém kole nikdo nebude. Ano, Babiš bude přesvědčovat voliče, že za Pavlem či Nerudovou stojí „pětikolka se sedmilhářem Fialou a zkorumpovaným STANem“. A ano, na mnoho voličů to nakonec asi bude fungovat. Na nemalou část ale ne.

Naznačuje to poslední průzkum od společnosti IPSOS. Podle něj má Petr Pavel podporu asi 16 % voličů ANO a 23 % voličů SPD. Nerudová asi 10 % u obou. Přitom tohle jsou přesně voliči, které by měl Babiš automaticky, pokud by kandidoval proti vládním kandidátům. Jenže silní neutrální kandidáti si dokážou sáhnout pro podporu i do jádra Babišových přívrženců.

Babišova voličská koalice, kterou by měl například v souboji s Milošem Vystrčilem skoro jistou, se tak při střetnutí s Nerudovou či Pavlem viditelně rozpadá.

Ještě není hotovo…

Riziko pro Nerudovou i Pavla spočívá v tom, aby se příliš nestavěli na vládní stranu a byli ochotni současnou vládu i kritizovat. Vláda by zároveň – pokud chce vítězství Nerudové či Pavla – neměla veřejně nějak extra projevovat svou náklonnost oběma kandidátům. Tuhle “podmínku“ už částečně porušila koalice SPOLU, když doporučila volit právě Pavla, Nerudovou a Pavla Fischera. Pokud se však nebude do prezidentské volby dále míchat, asi splnila svou historickou úlohu v nadcházejících prezidentských volbách správně. Podobně by měli postupovat i Piráti a STAN. Žádná přímá pravidelná podpora, maximálně jen “podpora pod čarou“. :-)

Dalším možným rizikem je výrazné zvýšení oblíbenosti Andreje Babiše. Jak jsme viděli v roce 2018, dokáže politicky vyhraněný kandidát porazit toho neutrálního v případě, že je ten politicky vyhraněný kandidát oblíbený. Ano, mám na mysli Miloše Zemana. Ten šel do druhé přímé volby v době, kdy mu důvěřovala více než polovina Čechů. A s tím se prezidentské volby neprohrávají. Jenže k podobnému číslu má Andrej Babiš aktuálně velmi daleko a nevypadá to, že by byl schopen se na něj do ledna dostat.

Polarizace české společnosti tak bude hrát podstatnou roli v případě, že se v druhém kole prezidentské volby střetne Andrej Babiš s jedním z “neutrálních“ kandidátů. Jakékoliv její zvětšování rozhodně nezvyšuje šance Andreje Babiše na vítězství v prezidentských volbách.

Polarizace české společnosti je totiž trumf v rukou Petra Pavla a Danuše Nerudové.